Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pátého října 2005 uplynulo již 110 let od narození významného lužického rodáka, učitele a talentovaného umělce - Jaroslava Dobrovolského. Jeho osobní život, rozsáhlé umělecké dílo i tragický osud vlastence jsou trvalým vzorem pro všechny žijící generace v naší obci. I když jeho žáky z obecné školy již v Lužicích nenalezneme, v mnohých rodinách stále uchovávají jeho umělecká díla, zvláště vzácné dřevoryty.

Jaroslav Dobrovolský byl posledním potomkem ze 14 dětí důlního kováře Josefa Dobrovolského a jeho ženy Filomeny. Rodina bydlela zpočátku na hornické Kolonii a později ve vlastním domku (dnes dům č. 642/320). Po ukončení obecné školy v Lužicích začal studovat na reálném gymnáziu v Hodoníně, kde v roce 1913 maturoval. Nelehká finanční situace rodiny jej nutila na studium si přivydělávat. Rozhodl se pro učitelské povolání, ze kterého ho hned na samém začátku vytrhla první světová válka.

Po skončení války nastoupil první učitelské místo ve Starém Městě u Uherského Hradiště, pak učil v Mikulčicích a ve školním roce 1920/21 se stal učitelem na lužické obecné škole. Ze školní kroniky se dovídáme, že v tomto i v dalším školním roce učil čtvrtou třídu. Ve školním roce 1922/23 učil žáky páté třídy a na nově otevřené živnostenské pokračovací škole vyučoval kreslení.

V době učitelování v Lužicích se Jaroslav Dobrovolský oženil s dcerou lužického krejčího Emílií Bdinkovou a v květnu 1921 se jim narodila dcera Dana. V naší obci založil a vedl první obecní knihovnu a aktivně působil v TJ Sokol, především jako vzdělavatel jednoty.

I když nadále bydlela rodina Jaroslava Dobrovolského v Lužicích, vyšší školní orgány jej překládaly na učitelská místa mimo obec. Už v říjnu 1922 byl přeložen na státní ústav pro hluchoněmé děti v Jelšavě na Slovensku a později učil v Uherském Ostrohu a na dívčí měšťanské škole v Břeclavi. Jeho kolegyně z břeclavského působení na něj později vzpomínala jako na učitele „velmi svědomitého, kterého děti milovaly a důvěřovaly mu“. V roce 1929 nastoupil Jaroslav Dobrovolský učitelské místo v Hodoníně, kde působil do roku 1939. V Hodoníně byl v listopadu 1935 zvolen i starostou města. Jeho posledním působištěm, už ve funkci okresního školního inspektora se stala Moravská Ostrava.

Jako činný pedagog, metodik a praktik zveřejňoval své názory v odborných časopisech a napsal příručku „Kreslení v prvouce“ a „Kreslení ve 3. - 5. třídě“. Externě proto absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a získal aprobaci na matematiku a kreslení. Na všech místech, kde působil jako učitel kreslení, věnoval se mimo zaměstnání i umělecké činnosti. „Umělěcká tvorba ho sílila, povznášela a posvěcovala,“ vzpomíná jeho kolegyně z břeclavské měsťanky. Na jeho umělecký vývoj mělo nemalý vliv prostředí jeho mládí a krásy jižní Moravy a Slovenska.

Dobrovolský začínal dřevoryty a linoryty a postupně si osvojil i techniku leptu. Příznačným rysem jeho tvorby je takřka horečná a neúnavná činnost. Ustavičně studoval, kreslil, sbíral náměty a tvořil dřevoryty po celých sériích. V soupise jeho díla jsou uváděny rozměrné soubory „Hrady a zámky v Podyjí“, soubor „Uherský Ostroh“, „Bzenec“, „Presidentova dědina“, „Přes Vysoké Tatry“, „Bratislava“, „Pováží“, „Hodonín“, „Břeclav“, „Rodný domek presidenta Masaryka“ a „Na modrém Jadranu“. Poslední je soubor linorytů „Ostrava“. Celkem je to neuvěřitelných 147 dřevorytů a linorytů.

Druhým oborem jeho umělecké činnosti byla knižní grafika. Uplatnil se zejména jako navrhovatel knižních značek Ex libris. Ilustroval bibliofilii „Jižní Morava v písních Petra Bezruče“ a sám vydal „Petra Bezruče“ s 50 barevnými linoryty. V tvorbě Ex libris dosáhl profesionální dokonalosti  a získal jimi ocenění na mezinárodních výstavách v USA, Austrálii, v Bruselu, ve Lvově a Debrecíně. V roce 1936 byl jmenován na mezinárodní výstavě knižních značek v Los Angeles předsedou za Československo.

Z malířské tvorby jsou známy jeho akvarely z Dalmácie a další pastely a oleje.

Ostrava se stala pro Jaroslava Dobrovolského posledním místem nejen jeho pedagogického a uměleckého působení, ale i osudovým místem jeho životní pouti. Po nacistické okupaci naší země a vypuknutí druhé světové války se Dobrovolský jako pokrokově smýšlející člověk a vlastenec zapojil do ilegální odbojové organizace „Obrana národa“, která byla v počátcích odboje početně nejsilnější a pro Německo nejnebezpečnější organizací. V září 1940 byl zatčen a prošel pak věznicemi v Ratiboři, Olomouci a Brně. Dne 15. října 1940 byl odsouzen a umístěn v koncentračním táboře Mauthausen s oním proslulým označením „návrat nežádoucí“.

V Mauthausenu byl přidělen na práce v kamenolomu. Až půlmetrákové kameny museli vězňové vynášet po pověstných 180 schodech. Část vězňů zahynula hladem a vyčerpáním již v prvních týdnech. Ani vysoký, ramenatý Dobrovolský to dlouho nevydržel. Omrzly mu nohy, dostal otravu z podvýživy a po nelidských útrapách zemřel 27. dubna 1942. V posledním dopise poznamenal tužkou na zadní stranu, takže si toho censor nevšiml: „Přeji si jen mír a klid, třeba věčný.“ Jeho rodině poslali trochu popela z nedoběrné mauthausenské haldy. Popel je uložen v rodinném hrobě na hřbitově v Lužicích.

Již v červenci 1945 uspořádaly Lužice v budově školy výstavu prací Jaroslava Dobrovolského, které vznikly v koncentračním táboře. Výstavu z díla Dobrovolského připravilo v prosinci 1945 i Moravské sdružení výtvarných umělců v Moravské Ostravě. Jméno Dobrovolského nesou dnes ulice v Hodoníně i v Ostravě.

 

 

Zpracovala
PhDr. Miroslava Rošková, CSc.

 

 

FOTOGRAFIE:

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 


ZPĚT